Strach

Naše děti jsou láska na celý život. Provázíme je dá se říct celý život. Jsme jejich hrdinové, učitelé, naslouchatelé. Ale vraťme se k těm nejmenším. Jelikož děti teprve svět poznávají, tak někdy to pro ně není opravdu jen tak lehké jak by jsme si mysleli. Provází je spousta emocí které ještě neznají a musí je poznat. Kolikrát ani mi dospělí nevíme co si se svými emoci máme počít, natož tak malé děti, které tomu nerozumí. A jak už to tak bývá, tak emoce strach je velmi obtížná. Jak se, se strachem má vyrovnat takový malý človíček? Proto jsme tu mi rodiče, abychom našim dětem strach pomohli překonat a nabídli mu pomoc. 

Neberte dětský strach na lehkou váhu. Děti během svého vyrůstání a vývoje můžou narazit na opravdu spoustu překážek, které jen tak sami nepřekonají. Můžou je vyděsit, vystrašit a dokonce tohle všechno může vyvolat i velký urputný pláč. Dobře víme, že miminka se bojí hlasitých zvuků, ať už je to bouchnutí, spadnutí věci, nebo křik ostatních. Jelikož tyhle zvuky neznají tak sebou trhají a pláčou. Je to pro ně něco úplně cizího. Ale jak vyrůstají a zkoumají své okolí, tak si na zvuky postupně zvyknou. U větších dětí už to nemusí být jenom hlasité zvuky. Slyšeli jste už někdy o separační úzkosti? Děti taky můžou mít separační úzkost nebo strach s cizích lidí. Dále může mít i strach ze zvířat, věcí okolo sebe. 

Pamatuji si, že když já jsem byla malá, tak jsem se bála vlastního stínu. No to jste měli vidět. Určitě si dokážete představit jakou to u mě mělo obrovskou ataku. Ze strachu následovala histerie a když ani ta nepomohla tak se to vše rozmohlo v obrovský pláč, který nás pronásledoval celou cestu domu, jelikož stínu se jen tak nezbavíte. Teď když si na to vzpomenu, tak mi je celkem do smíchu, ale nikdy bych nechtěla aby tohle zažili mé děti. Jelikož se v tu dobu neřešila nějaká výchova, nevýchova, ale selský rozum a staré rady babiček. Jakož to pojď si velká holka. Nebreč, nemáš proč ! A podobné věty.