Jsou zvířecí sporty týráním?

Rate this post


Je pochopitelné, že se lidé chtějí pochlubit, že mají to nejlepší zvíře. Již ve středověku se lidé předháněli, kdo má nejlepšího koně, psa či sokola. Tehdy také začaly vznikat první zvířecí sporty, z nichž některé, například dostihy, se provozují byť v obměněné podobě dodnes.

Ovšem s časem se také změnily naše poznatky o zvířatech. Přestali jsme je považovat za pouhé věci a namísto toho v nich vidíme to, co jsou – myslící a cítící bytosti. Proto se také stále častěji objevuje otázka, zda náhodou nejsou zvířecí sporty týráním.

Ta se vynořuje vždy, když při některé ze soutěží dojde ke zranění zvířete. Naposledy se to stalo při poslední Velké Pardubické, kdy zemřeli dva koně při pádu na Taxisu. Na rozdíl od člověka si totiž to zvíře nevybralo tam být. Namísto toho mohlo být například někde ve výběhu a nemuselo zemřít. Z tohoto pohledu se tedy jeví poměrně jasné, že se jedná o týrání, zvláště když k tomu připočteme nejrůznější případy dopingu.

Ovšem situace není ani zdaleka tak černobílá. Ať už se jedná o koně či psy, jde o zvířata, která byla pro daný účel vyšlechtěna. Jedná se pouze o posílení instinktů, které v daném zvířeti již byly. Plnokrevník například miluje pohyb a baví jej závodit s ostatními. To samé platí například i pro chrty.

Znamená to tedy, že k žádnému týrání nedochází? Nikoliv, nelze jej však paušálně odsuzovat. V mnoha zvířecích sportech nalezneme praktiky, které způsobují zvířeti bolest, aby bylo dosaženo žádaných výsledků. Zde je však nutné postihovat konkrétní osoby, nikoliv sport jako celek.

Pokud jde o obtížnost závodů, tak ta je například u Velké Pardubické velmi dobře známá – ne nadarmo se jí říká nejtěžší dostih kontinentu. Každý majitel a trenér by tedy měl velmi dobře zvážit, zda na ni jejich zvíře má. Nejenže je totiž startovné drahé, avšak úraz, byť ne smrtelný, může snadno ukončit slibnou kariéru zvířete. A to nikdo nechce.

About the Author

Rate this post


Je pochopitelné, že se lidé chtějí pochlubit, že mají to nejlepší zvíře. Již ve středověku se lidé předháněli, kdo má nejlepšího koně, psa či sokola. Tehdy také začaly vznikat první zvířecí sporty, z nichž některé, například dostihy, se provozují byť v obměněné podobě dodnes.

Ovšem s časem se také změnily naše poznatky o zvířatech. Přestali jsme je považovat za pouhé věci a namísto toho v nich vidíme to, co jsou – myslící a cítící bytosti. Proto se také stále častěji objevuje otázka, zda náhodou nejsou zvířecí sporty týráním.

Ta se vynořuje vždy, když při některé ze soutěží dojde ke zranění zvířete. Naposledy se to stalo při poslední Velké Pardubické, kdy zemřeli dva koně při pádu na Taxisu. Na rozdíl od člověka si totiž to zvíře nevybralo tam být. Namísto toho mohlo být například někde ve výběhu a nemuselo zemřít. Z tohoto pohledu se tedy jeví poměrně jasné, že se jedná o týrání, zvláště když k tomu připočteme nejrůznější případy dopingu.

Ovšem situace není ani zdaleka tak černobílá. Ať už se jedná o koně či psy, jde o zvířata, která byla pro daný účel vyšlechtěna. Jedná se pouze o posílení instinktů, které v daném zvířeti již byly. Plnokrevník například miluje pohyb a baví jej závodit s ostatními. To samé platí například i pro chrty.

Znamená to tedy, že k žádnému týrání nedochází? Nikoliv, nelze jej však paušálně odsuzovat. V mnoha zvířecích sportech nalezneme praktiky, které způsobují zvířeti bolest, aby bylo dosaženo žádaných výsledků. Zde je však nutné postihovat konkrétní osoby, nikoliv sport jako celek.

Pokud jde o obtížnost závodů, tak ta je například u Velké Pardubické velmi dobře známá – ne nadarmo se jí říká nejtěžší dostih kontinentu. Každý majitel a trenér by tedy měl velmi dobře zvážit, zda na ni jejich zvíře má. Nejenže je totiž startovné drahé, avšak úraz, byť ne smrtelný, může snadno ukončit slibnou kariéru zvířete. A to nikdo nechce.

About the Author

You may also like these