Řidičské oprávnění

Automobil jsem si vždycky přála, ale bohužel jsem mÄ›la takovou smůlu, že se mi stále nedaÅ™ilo udÄ›lat Å™idiÄské oprávnÄ›ní. ŘidiÄák jsem si moc přála, ale mÄ›la jsem opravdu velikou smůlu. Možná to taky bylo tím, že pÅ™i zkouÅ¡kách jsem vždycky pokaždé byla ve stresu, a tak mi maminka Å™ekla, aÅ¥ se na to vykaÅ¡lu, že mÄ› zatím může vozit můj starší bratr anebo maminka nebo tatínek. Nakonec jsem si také samozÅ™ejmÄ› naÅ¡la partnera, který také mÄ›l auto.

Byla jsem ráda, že partner má auto, protože si vzpomínám, jak jeÅ¡tÄ› tehdy bratr nemÄ›l vůbec automobil a jeho partnerka také ne. Jeho partnerce bylo teprve osmnáct a bratr byl Å¡estadvacetiletý mladík, ani jeden nemÄ›li Å™idiÄské oprávnÄ›ní, proto bratr si říkal, že si prvnÄ› naÅ¡etří na automobil a potom si udÄ›lá řidiÄské oprávnÄ›ní. Že prý, kdyby mÄ›l dříve automobil než Å™idiÄák, že prý by ho lákalo řídit a že tohle by si nechtÄ›l risknout, tak udÄ›lal dobÅ™e. A bratr Å™ekl, že takovou dobu bez Å™idiÄáku a bez auta je opravdu hrozné, protože bratr už umÄ›l řídit. Oni se svými kamarády obÄas jezdili na nÄ›jaké okruhy a on říkal, že se úplnÄ› těší, až bude moct řídit.

Takže on už ví, jaké to je, když je automobil, je to opravdu hodnÄ› složité a nároÄné, když není automobil, a to hlavnÄ› pro ty lidi, kteří tÅ™eba jsou skoro nemohoucí, Å¡patnÄ› chodí anebo tÅ™eba bydlí daleko od mÄ›sta a nebo daleko od lékaÅ™e, tak je vždycky nejlepší, když máte automobil, kam si vždycky pohodlnÄ› a jednoduÅ¡e zajedete, a to opravdu kdykoliv. Kolikrát se mi tÅ™eba také stalo, že jsem potÅ™ebovala jet k lékaÅ™i. ÄŒekala jsem na autobus, a nakonec mÄ›l tÅ™eba i hodinu zpoždÄ›ní anebo i déle, takže jsem vždycky tÅ™eba pÅ™iÅ¡la k lékaÅ™i pozdÄ›, který mÄ› už opravdu nikdy nevzdal. Musela jsem se pÅ™edobjednávat, nejhorší je, když se vám tohle stane tÅ™eba dvakrát po sobÄ› a autobus vůbec nejede. NÄ›kdy mi to pÅ™ijde, že je to jako naschvál.